pátek 11. září 2009

Svět plastových kartiček

Dnešek byl velmi produktivní.
Nejen, že jsem konečně získal řidičák a ID kartičku, ale dokonce jsem (i přes snahu veřejné "dopravy") stihl získat novou VISA kartu náhradou za ztracenou, což zvýšilo počet dnes získaných plastových kartiček na 3, celkově jsem jich nashromáždil už devět. Jen tak mezi řečí - blokace a nová karta dohromady za pět dolarů a tři minuty, jak dlouho a za kolik by to asi bylo v ČR? 3000 a 2 týdny? Dokonce jsem i včas odevzdal svůj DS-2019 formulář, takže půjde-li to hladce, příští víkend budu psát blog z Mexika. Sice ne doslova, jen obrazně, protože v Mexiku psát nebudu, tam budu pít a jíst a radovat se se samičkou, teda jestli na mě nezanevřela nebo jestli ji nedostane někdo z mexikánů nebo švédů, s kterýma tam je. To by znamenalo další výdaje na brokovnici, munici a následně právníka... Nemám z toho vůbec dobrý pocit poslední dny a moc mi chybí :(
Už jen s lehkým úsměvem se dala brát dnešní další dvouhodinová cesta, včetně 30 minut čekání, z motoristického úřadu. Vůbec mi nevadilo, že zrovna byla tak krutá průtrž mračen, že po pár vteřinách pobytu na dešti, při přebíhání z McDonald's do autobusu, jsem byl mokrý jako kdybych se snažil v deliriu napodobit toho vlasatého hipíka a chodit po vodě. Nene. Byl sem v klidu. Aspoň jsem si všiml spousty zajímavých věcí. Tak třeba toho, že nejen včera, ale i dneska jsem byl jediný bílý nehispánský uživatel public transport. Nebo třeba toho, jak nechutně morbidně obézní někteří lidé jsou. A jiní jsou zase strašně škaredí, fuj. Kdybych neměl slušného vychování, z pohledu na určité zjevy bych si i ublinkl. Ale celkově je autobus relativně příjemné místo. Neprší do něj, v horkých dnech je v něm klimatizace (teda to i dneska, kdybych měl víc času, postavil bych si sněhuláka), člověk si může popovídat, stačí malá záminka, třeba "d'n u g't fifty cents", nebo jak to šíleně vyslovují ti vágusové, a hnedle máte kamaráda, na dalších dvacet minut jízdy. A ne, skutečně v baťůžku jídlo nenosím. A taky socky nikdy neberou kreditky, proč?
No každopádně, jestli to půjde hladce, tak během týdne bude auto. Což v Americe znamená svobodu a ve vnějších znacích odlepení se od úplného dna (nemusíte jezdit autobusem, který je, jak říká samička, jen pro černé, chudé a mezinárodní studenty:) a taky možnost stravovat se, jak chcete vy, ne nabídka po okolí, nakupovat, jak chcete, kde chcete a co chcete, účastnit se jakýchkoliv akcí kdekoliv a to ani nemluvím o zcela jedinečné možnosti skutečně kurva vidět neco ze států a ne jen ten přiblblý campus a drobný výsek města pokrytý autobusovou dopravou.

Zakončím tento příspěvěk po americku, drobnou modlitbou.

"Děkujeme ti óó bože za spalovací motor,
 za pana Karla Benze,
 požehnej jeho duši,
 jakožto automobilovému průmyslu,
 a neuveď nás v pokušení,
 využívat hromadnou dopravu.
 Amen."

A jen tak bokem, vzhledem k tomu,  že je dneska 11. září - většina lidí tady na univerzitě byla ještě moc mladá aby jim tak nějak úplně došlo, co se dělo a ani jinak to tady moc neprožívají. Neviděl jsem žádné průvody, projevy, smuteční připomínky, nic. Business as usual. A tak to má být.

Žádné komentáře:

Okomentovat