Nalijme si čistého vína. Baton Rouge, hlavní město Louisiany a místo mojí dočasné residence, je hnusná díra. Je to město odpuzujících betonových konstrukcí, bažin, bordelu, špíny a lůzy. Takový velký hnusný Přívoz. Takže co jiného se samičkou o víkendu podniknout, než se vydat do New Orleans :)
Celá naše cesta začala prostým zakoupením laciného (225$) Holiday Inn přímo v centru turistické oblasti. Dále bylo třeba se tam nějak dopravit. Absence auta nám nechala jedinou možnost - Greyhound autobusy (30$/osoba/zpáteční). Nic proti nim, ale nikdy předtím jsem si nemyslel, že určité služby mohou být v ČR lepší než v USA. Student Agency rozhodně je a možná proto jsou tak dobří. Je to snad pronikání dobrých věcí do ČR? No, každopádně po HODINĚ spoždění jsme se do New Orleans dostali (fotky). Hurray!
Samotné město působí, narozdíl od místa, kde jsem teď, jako skutečné město. Mrakodrapy, velké budovy, malé baráčky, prostě americké město, jak si ho představujete. Dobrá část byla francouzská čtrť (French Quarter). Domky jako vystrižené už z té zmíněné bondovky, dokonce i kavárny (wow) a hromady restaurací s místním jídlem. To by šlo. Ale největší atrakce New Orleans je pravděpodobně Bourbon Street - něco jako Ostravská Stodolní, ale tak 4x delší, s živou hudbou, levnějším chlastem, mnohem více lidma a dokonce je dvoupatrová (balkónky). Huh, sranda :)
O New Orleans se toho moc říct nedá, je třeba to zažít. Atmosféra je jedinečná, z fotek vidět bohužel není. Co by ale neměl jedinec rozhodně propásnout je plavba na kolesovém parníku po mocné Mississippi, už pro ten pocit. Ono sice okolí je nechutně industriální, ale když se trochu zasníme, rozmlžíme vidění a vychutnáme si plavbu, můžeme si představit sami sebe sedět v jednom z těch nádherných domů v koloniálním stylu, s rozsáhlýma plantážema, v časech konfederace, dokud se tady do toho nesrali ti liberálové ze severu... jo to musela být pohoda :)
pátek 4. září 2009
Prasečí chřipka útočí
Posledních pár dnů bylo CHROCHT, hned objasním :)
26. srpna, 2 dny po začátku školy, přiletěla samička. Což samo o sobě by byla skvělá zpráva, jenže to bych nesměl onemocnět prasečí chřipkou. 24. sem začal nějak kašlat a nebylo mi moc dobře tak sem si vzal aspirin s tím, že to "vyležím". Celou noc jsem strávil ve skvělých horečkách, tak sem si 25. zašel k místnímu šamanovi aka felčarovi. Měření ukázalo teplotu přes 40 a všechny příznaky odpovídaly chřipce, což v kombinaci se stovkama ostatních nemocných na celém kampusu a vzhledem k ročnímu období ukazovalo na jediné - prasečí chřipku.
Vyfasoval sem Tamiflu, týdení omluvenku a pokyn, ať se jdu vyležet. Super, hlavně vzhledem k tomu, že další den, 26., měla přiletět zmíněná samička. Napchal sem se směsí tamiflu, vitamínů, protikašlacích léků, aspirinu a Big Maců a s tichou modlitbou v duši šel spát a doufal, že ráno budu OK.
Další den ráno, v den příjezdu samičky, mi bylo ještě hůř. Znáte ten pocit, když máte horečku a rychle pohnete hlavou, jak se pohled jakoby "trhá"? I těch pár metrů na záchod se zdálo jako hrát Doom 2 na 386 s 2MB RAM. Nic příjemného. Takže sem zrušil všechny rezervace aut a hotelů na nadcházející týden a vymyslel nouzový plán, v jehož důsledku měla samička strávit pár nocí u našeho společného kamaráda. Na víc jsem se nezmohl a na pár hodin usnul. Ve 3 přišel čas objednat si taxíka, doplazit se do něj a jet vyzvednout samičku na letiště. Cesta byla utrpením, tak jsem chtěl zpátky do postele.
Setkání nebylo zrovna nejpříjemnější. Samička, zklamaná z mojí náhlé indispozice, chtěla hned přebookovat letenku a odletět do Mexika (kam mimochodem jede na rok studovat) co nejdříve. Což se mě dotklo, protože jsem ji chtěl tady. Na druhou stranu jsem ji nechtěl nakazit, tak co teď? Rozhodli sme se vzít si na jednu noc pokoj v motelu, pak uvidíme. Obecně společná nálada byla dost mrazivá. Pak se stala divná věc.
Když jsem doprovodil samičku do jejího přechodného habitatu, odjel si pro věci a vrátil se za ní zpátky, tak se asi stal zázrak. Nejenom že se nám podařilo se usmířit a obnovit naše vzdáleností, časem (17 dní, tak dlouho už nesmí nikdy zůstat sama) a podivnýma představama oslabené vazby (a že bych mohl o tom usmíření povídat, hehe), ale navíc jsem jako zázrakem vyzdravěl - žádná horečka, jen lehká bolest krku a další den už velmi OK. Pak nás čekal krásný společný týden plný úchylností, výletu do New Orleans, piva a lásky :)
Post Blog Post: Swine flu není vůbec tak zlá, jak se z ČR jevila. Vlastně bylo dobře ji dostat, aspoň sem nemusel do školy.
26. srpna, 2 dny po začátku školy, přiletěla samička. Což samo o sobě by byla skvělá zpráva, jenže to bych nesměl onemocnět prasečí chřipkou. 24. sem začal nějak kašlat a nebylo mi moc dobře tak sem si vzal aspirin s tím, že to "vyležím". Celou noc jsem strávil ve skvělých horečkách, tak sem si 25. zašel k místnímu šamanovi aka felčarovi. Měření ukázalo teplotu přes 40 a všechny příznaky odpovídaly chřipce, což v kombinaci se stovkama ostatních nemocných na celém kampusu a vzhledem k ročnímu období ukazovalo na jediné - prasečí chřipku.
Vyfasoval sem Tamiflu, týdení omluvenku a pokyn, ať se jdu vyležet. Super, hlavně vzhledem k tomu, že další den, 26., měla přiletět zmíněná samička. Napchal sem se směsí tamiflu, vitamínů, protikašlacích léků, aspirinu a Big Maců a s tichou modlitbou v duši šel spát a doufal, že ráno budu OK.
Další den ráno, v den příjezdu samičky, mi bylo ještě hůř. Znáte ten pocit, když máte horečku a rychle pohnete hlavou, jak se pohled jakoby "trhá"? I těch pár metrů na záchod se zdálo jako hrát Doom 2 na 386 s 2MB RAM. Nic příjemného. Takže sem zrušil všechny rezervace aut a hotelů na nadcházející týden a vymyslel nouzový plán, v jehož důsledku měla samička strávit pár nocí u našeho společného kamaráda. Na víc jsem se nezmohl a na pár hodin usnul. Ve 3 přišel čas objednat si taxíka, doplazit se do něj a jet vyzvednout samičku na letiště. Cesta byla utrpením, tak jsem chtěl zpátky do postele.
Setkání nebylo zrovna nejpříjemnější. Samička, zklamaná z mojí náhlé indispozice, chtěla hned přebookovat letenku a odletět do Mexika (kam mimochodem jede na rok studovat) co nejdříve. Což se mě dotklo, protože jsem ji chtěl tady. Na druhou stranu jsem ji nechtěl nakazit, tak co teď? Rozhodli sme se vzít si na jednu noc pokoj v motelu, pak uvidíme. Obecně společná nálada byla dost mrazivá. Pak se stala divná věc.
Když jsem doprovodil samičku do jejího přechodného habitatu, odjel si pro věci a vrátil se za ní zpátky, tak se asi stal zázrak. Nejenom že se nám podařilo se usmířit a obnovit naše vzdáleností, časem (17 dní, tak dlouho už nesmí nikdy zůstat sama) a podivnýma představama oslabené vazby (a že bych mohl o tom usmíření povídat, hehe), ale navíc jsem jako zázrakem vyzdravěl - žádná horečka, jen lehká bolest krku a další den už velmi OK. Pak nás čekal krásný společný týden plný úchylností, výletu do New Orleans, piva a lásky :)
Post Blog Post: Swine flu není vůbec tak zlá, jak se z ČR jevila. Vlastně bylo dobře ji dostat, aspoň sem nemusel do školy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)