pátek 18. září 2009

Jiná perspektiva

Včera jsem získal úplně nový náhled na okolí. Všechno se zmenšilo, stalo se podivně dostupným a jednoduchým a taky jsem byl najednou obklopen hudbou. Jo, pořídil jsem si káru :) Je to takové nic moc ojeté vozítko, celé domlácené, ale co byste chtěli za ty prachy. Dobrá věc je, že mám půl roku záruku. Předpokládám, že jestli se to má rozpadnout, tak se to stane do té doby. Tady je, Chrysler Sebring '03.



Z auta vypadá tenhle malý kousek Ameriky úplně jinak - například jsem si včera mohl i nakoupit jídlo, takže dneska ráno a dopoledne jsem po dlouhé době neměl hlad z důvodu absence snídaně v mém žaludku. V podstatě se to teď vůbec neliší od filmu. Prostě něco potřebujete, tak tam zajedete. A ten výhled z auta je úplně stejný jako pohled filmové kamery. Je to skoro až kýčovité, navíc když si k tomu pustíte rádio. Kdo hrál GTA: San Andreas, ten jistě ocení, že výběr hudebních stanic je takřka totožný jako ve hře a dokonce i ty řeči mezi tím jsou skoro stejné. Potěšil mě hlavně rozsáhlý výběr funky stanic, yeah. Jedinou nevýhodou auta je, že si teď nejsem úplně jistý, jestli tohle celé není jenom nějaká hra, nebo simulace. Leccos by tomu nasvědčovalo. A taky se dost potýkám s místníma dopravníma pravidlama, respektive s jejich neexistencí. V podstatě platí, že větší auto má přednost.

Pořád nepřestávám vycházet z údivu nad několika drobnostma, které prostě nedokážu pochopit a taky nad tím, jak moc se změnilo i na mojí straně od té doby, co jsem tady přijel. Abych to shrnul, tak nejdivnější věcí je americký zvyk nesmrkat, ale místo toho v pravidelných intervalech popotahovat. Samozřejmě, hleny se hromadí, takže se popotahuje stále více a více a více... Dneska jsem seděl vedle takového jedince a pokaždé když potáhl sopel zpátky do svých útrob se moje vnitřnosti zachvěly. Není to tím, že by neměli kapesníky, oni je prostě nepoužívají. Další věc je přístupová plastiková kartička. Abych se dostal kamkoliv, musím jí alespoň třikrát použít. Ilustrace - přijdu ke kolejím, použiju kartu pro vstup do budovy. Vyjdu do prvního patra, použiju kartu pro vstup do haly. Přijdu k pokoji, použiju kartu pro vstup do pokoje ale ještě jako bonus musím vyťukat kód. Jasně, tak prostě třikrát použiju kartu, jenže za den je to tak třicetkrát - ze školy, do školy, z kuchyňky, do kuchyňky, pro něco zapomenutého, do studovny, do knihovny... Aaaa mám z toho už pomalu fóbii.

Všiml jsem si něčeho, čemu osobně říkám jev "můj subjektivní názor je více než přírodní zákon", který je hodně přítomen u té části místních vyučujících, kteří mají méně než dva tituly. Třeba dnešní přednáška z Interpersonal communication, která je velice zajímavá a přínosná, když ji učí náš skutečný Ph.D. učitel, se změnila v nesmyslnou ztátu času po té, co, patrně aby si to vyzkoušel, ji odpřednášel jeho graduate student. Začal tím, že přečetl úryvek z knížky a pak o něm prohlásil, že je to bullshit. Jen tak, protože on si to prostě myslí. Bez nějakého zdůvodnění, nebo tak. Když se jeden kluk ozval, jakože proč, dostalo se mu argumentace kruhem. Super, to tu můžu učit taky:) Pozitivní stránka tohohle jevu je ta, že vím, jak je to nepříjemné a můžu se pokusit to odstranit u sebe, páč to taky dělávám. Na druhou stranu, někteří učitelé, třeba ten náš na management, jsou velice milí a nebál bych se použít i slova skromní, což se tady moc nenosí.

Obecně by se dalo říct, že převládající představa, že vysoké školství je ve státech hodně postaveno na diskusi je platná jen do té doby, dokud jsou studenti k diskusi aktivně vyzváni. Když se jich nikdo nezeptá nebo k diskusi nevybídne, tak prostě mlčí a jen pasivně přijímají informace. A potom nadávají, jaké blbosti do nich hustí, protože, věřte, amíci někdy i myslí :) A dokonce se ne vždy usmívají a někdy i nadávají a klejou. Včera večer přišel spolubydlící naprosto nasraný z fotbalového tréninku (dělá equipment managera - stará se o výstroj hráčům a tak) a hrozně ho sralo, jací dementi ve zdejším týmu sou a jak strašně jeho práce smrdí. Nadával asi deset minut a pak prohlásil že jim na to sere a že kdyby mohl, okamžitě končí. Byl jsem docela v šoku:) Nebyl to ojedinělý incident, protože s tím, jak se blíží období vnitrosemestrálních testů (už za tři dny a tři dny v kuse) a všichni se učí, tak jsou hrozně nasraní, že místní studenti, kteří jsou ve fotbalovém týmu, mají spoustu výhod a nemusí dělat prakticky nic. A otevřeně na to nadávají. Já s tím souhlasím, podle mě univerzita má primárně vzdělávat a jestli chce mít fotbal, tak klidně, ale aby tomu bylo podřízeno naprosto všechno jako tady, to mi přijde zcela absurdní. Zajímalo by mě, jaká část školného jde na podporu toho fotbalu. No ale uvidíme, třeba se mi to zalíbí - mám na sobotu lístky, tak sem zvědavý, jak se Tygři vytáhnou...

1 komentář:

  1. San Andreas je sracka.. kdybys to mel jako Vice City, to by byla jina...:-)

    Havel

    OdpovědětVymazat