Strašlivá lekce

Určitě to všichni znáte z filmů jako Saw, Saw II, Saw III, Saw IV, Saw V, nebo podobných, či snad z klasické literatury. Ono obecně i jako takový morální koncept prolínající se naší civilizací a pocházející už z biblické hlášky "nečiň jiným to, co nechceš, aby oni činili tobě", je to poměrně univerzálně chápáno. Jediným problémem je odlišit aktivní a pasivní znalost tohoto konceptu, který se snad dá nazvat "zrcadlové paradigma". Možná to má i nějaký skutečný obecně přijímaný název, nevím, v tom mě musí opravit fundovanější. Každopádně určitě jste si povšimli, jak často jsou lidi trestání za něco co provedli tím, že se jim udělá to samé. Od dob Chamurapiho přes Islámské právo až po smrt za smrt, jak to mají v USA. 

Každopádně došlo při aplikaci této pomsty i na mne a to výrazně zvráceným a krutým způsobem, který si vůbec nezasloužím (mé druhé já se snaží protestovat a říká, že asi zasloužím. jako vždy má pravdu). Jde o to, že nejsem zrovna příjemný a komunikativní jedinec, ba dokonce někteří lidé používají i označení arogantní, namyšlený, protivný, negativní, atp. Nikdy mi to moc nevadilo, protože moje arogance a povýšenost většinou plynula z pocitu, že vím lépe než dotyčný o čem je řeč, tudíž nemá smysl nějak poslouchat druhý názor, když je mylný a ztrácet tím čas. Někdy tomu tak bylo, někdy jsem neměl pravdu, ale vždycky to komunikační partnery dost otravovalo. Pravda, jednou za čas jsem se setkal s někým stejně arogantním a pak to bylo jak dva kohouti v jednom kurníku, ale většinou to byl stejně ten neinformovaný druh arogance založený ne na faktech, ale na pouhé nepodložené víře v to, že "mám pravdu". Ale někdy jsem to tak dělal i já, protože je pro mě sice těžké si to přiznat, ale neznám všechny odpovědi :)

Bytí Američanem obnáší vlastnění spousty charakteristických rysů, o kterých se dále rozepíšu. Rozhodně se to nedá generalizovat na všechny, většina taková není, ale ta největší skupina se tak skutečně chová. Kromě toho, že Američané naprosto slepě dodržují sebeabsurdnější pravidla určená nadřazenými jedinci, zároveň podléhají představě, že "skupina má vždycky pravdu". Podle mě je to jedna a ta samá věc která pramení z extrémně rozvinutého groupthinku, tedy z něčeho, čemuž jsem až do návštěvy USA nikdy skutečně neporozuměl, protože je mi celý ten koncept cizí. Dochází tím k naprosto absurdním situacím. Například je takřka nemožné dělat cokoliv ve skupině tří a více lidí, protože i po předchozí domluvě, že "vyjdeme ven, vezmeme si taxi a pojedeme do hospody" se celá skupina zasekává a jakoby neví, co se vlastně děje. Každý přitom je sám za sebe, baví se s ostatními (ale ne o situaci skupiny) a na něco se čeká. Teprve když má po chvíli celá skupina pocit, že jsme všichni OK, můžeme pokračovat. Jakékoliv přesvědčování, logické argumenty, důvody, cokoliv, jsou naprosto zbytečné. Všichni řeknou že je to pravda, ale nedojde k žádné změně. Stejně tak je to s těmi pravidly - když se vrstva lidí, kteří vydávají pravidla na něčem shodne, podřízené skupiny to slepě a bez debat respektují. Jakékoliv zpochybnění smysluplnosti pravidla nebo jen pokus vyvolat o něm diskusi je odbyt argumentem, že pravidlo je tady pro to, aby nás chránilo (před nedefinovanou skrytou hrozbou, která je v USA všudypřítomná).

Každopádně zpátky k mému trestu - není nad to, užít si totální aroganci ze strany systému a celých skupin lidí. Například něco potřebujete, ale nejde to udělat, protože k tomu nepřistupujete tím správným americkým způsobem. Takže vaše snaha je většinou zcela ignorována. Nebo sedím v místnosti s dalšíma pěti lidma. Každý z nich byl v Itálii. Zeptám se každého z nich, jak se jim tam líbilo. Každý z nich řekne, že strašně moc, i když to mělo pár negativ. Dva z nich řeknou, že tam chtějí žít. Vteřinu na to skupina prohlásí, že ostatní země jsou hnusné a USA je nejlepší na světě. Proč? Takové je společenské pravidlo a tak se skupina rozhodla. Z počátku jsem nějak nechápal, o co tady jde, ale pak si stačí jen vzpomenout na Stanfordský vězeňský experiment [1] [2] (pravidla a groupthink), Milgramův experiment [1] [2] a další a ono se to postupně spojí do úplně jiného kontextu. Američanům se líbí takhle kolektivně nebo předdefinovaně (podle šablonky z pravidel) přemýšlet, ale ve mě to budí dojem mravenčí kolonie. Včetně modelů chování. Naprostá absence plánů a rozhodování se snad na základě feromonových stop a sady jednoduchých pravidel je to, co vidím.

Je asi hrozně snadné zapadnout do toho soukolí a podle toho, jak se profilujete (a jak se druzí dívají na vás, což pak zase ovlivňuje váš pohled na sebe, atd..., ono to má taky určitě název) přijmout svoji roli a nechat se vláčet okolím bez jakékoliv svobodné vůle. Nikdy jsem si ničeho takového u nás nevšiml (rozhodně ne do takové míry), a poměrně mě to celé šokovalo. Na druhou stranu se na tom dá trhnout asi dost peněz, stačí najít spouštěč iracionální obliby nějakého výrobku (MacBoook - velice populární, ale každý na něj nadává) a začít ho prodávat. Po chvilce si ho budou kupovat všichni, protože ho přece mají všichni. Jestli si dobře vzpomínám, poslední takovou věcí kterou jsem si pořídil bylo jo-jo, někdy v sedmé třídě na základce.

No prostě jsem z Americké společnosti (alespoň toho výseku, co je na univerzitě), zcela zmatený. A tím, že se odmítám stát součástí nemyslící masy, stojím tak trochu mimo.